Ve své tradiční podobě, převládající od 1. poloviny 17. století do začátku 2. poloviny 19. století si můžeme představit drobný tisk o 4-16 stranách s rozměry přibližně 10 x 8 cm. Titulní straně tisku obvykle vévodila dřevořezová ilustrace a dlouhý název, shrnující obsah tisku. Samotný text býval veršovaný, bez výrazných uměleckých kvalit, na pomezí mezi uměleckou tvorbou a lidovou slovesností. Jeho funkcí mohlo být informovat o událostech a novinkách; ovlivňovat a vychovávat čtenáře – zejména pokud se bavíme o nábožensky laděných tiscích; pobavit – tato složka s postupující dobou posilovala, a především uživit tvůrce a distributora. Pro kramářské tisky bylo typické přizpůsobování se případným konzumentům a snižování výrobních nákladů. Byly tištěny nejlevnějším způsobem na nejlevnějším papíře a často bylo používáno starších, již nepoužívaných nebo poškozených liter a štočků.
Kramářské tisky měly své předchůdce – navazovaly na letákovou literaturu 16. a začátku 17. století, která měla informativní charakter a jejímž cílem bylo primárně ovlivňovat veřejné mínění. Objevovala se v ní podobná témata: různé státní události, války, přírodní katastrofy, zázraky, kuriozity.
Měly své souputníky – modlitby a různé typy upomínkových tisků, které byly často produkovány pro stejnou klientelu, podobným způsobem a s podobnou úpravou. Byť se v jistých ohledech lišily. Například formát modliteb býval poněkud větší a úprava tisku nákladnější. Ve sbírkách většiny paměťových institucí jsou dnes tyto typy sbírkových předmětů uchovávány společně s kramářskými tisky.
Nakonec měly i své nástupce – kuplety, šlágry a populární písně. Na přelomu 19. a 20. století kramářská píseň mizí, pokud ji definujeme její formou a způsobem distribuce. Změny se dotýkají tiskařských technik, mění se formát tisků, zpěv se z ulic stěhuje do hospod a šantánů, akcentuje se humorná složka a písně jsou určeny především městskému publiku.
Kramářské tisky podrobněji (Chcete vědět víc?)
Vedle označení kramářský tisk najdeme i pojmenování kramářská píseň, jarmareční píseň, poutní tisk či píseň a další. Všechna tato pojmenování odkazují k typické formě či způsobu distribuce. I když v menší míře nacházíme rukopisné písně. je kramářská tvorba pevně spjata s rozmachem knihtisku. Od pozdního 18. a především v 19. století většina českých venkovských tiskáren produkuje tento žánr ve velkém. Označení píseň pomíjí kramářské prozaické tisky a zdůrazňuje veršovanou podobu textu. Připomíná, že text byl určen ke zpěvu a veřejný zpěv byl také součástí prodejní strategie. Způsob můžeme demonstrovat na osobě písničkáře Josefa Téra, který dle vzpomínek pamětníků stál u kostela v Rovensku připraven se svou obrázkovou tabulí – která měla dokreslovat zpívaný příběh, a čekal, až se lidé vyhrnou z kostela, aby je upoutal. S písní o ptáku velikánu, zvaném Horník, který se blíží do Čech, byl tak úspěšný, až byl obviněn z šíření poplašné zprávy, byl mu zabaven náklad a strávil několik dní ve vězení.
Označení kramářská odkazuje ke způsobu distribuce, ale ve skutečnosti byl okruh autorů a prodejců daleko širší. Tisky nepochybně prodávaly samotné tiskárny či s nimi spojená nakladatelství a knihkupectví. Zaměříme-li se na jednotlivce, jednalo se často o lidi z nejnižších společenských vrstev, obvykle chatrného vzdělání: vojenské vysloužilce a lidi živící se příležitostnými pracemi. Autorů kramářských písní bylo v Čechách pravděpodobně několik set, distributorů ještě více.
Na zpěváky, v podstatě žebráky, se vztahovalo zvláštní povolení, které dostávali pouze invalidé či staří lidé, a tak valná část zpěváků balancovala na hraně zákona. V Praze byl ve druhé polovině 19. století populární František Hais, kartounkář, který přišel o zaměstnání a živil se vyřezáváním figurek, zpíváním na poutích a prodejem kramářských písní. Využíval přitom povolení na svoji maminku, strýce a později i syna, když se vrátil raněný z vojny. Cena jednoho kramářského tisku na přelomu 18. a 19. století bývala 2 krejcary, přičemž denní plat nádeníka byl přibližně 12 krejcarů. Je potřeba ovšem odečíst náklady. Dle Haise byl zisk ze sta prodaných písní 2 zlaté a 44 krejcarů. Nebylo ovšem možné pracovat každý den. Náročnost venkovního hlasitého zpěvu nutila Haise 2-3 dny v týdnu zůstat doma a léčit si hlas. Výdělek závisel také na nabízejících se příležitostech. Větší odbyt bylo možné čekat zvláště tam, kde se scházelo větší množství lidí, na poutích, lidových slavnostech a různých shromážděních. Mezi Haisovými písněmi tak najdeme například příležitostné tisky k pražským slavnostem ve Hvězdě ale i píseň ve své době populární píseň o pohřbu Karla Havlíčka Borovského Spi Havlíčku v svém hrobečku.
Prodejem kramářských tisků se živily i ženy. Na dobových vyobrazeních či fotografiích obvykle vystupují jako pomocnice svých mužů, prodávající či ukazující právě zpívaný příběh na obrazové tabuli. Na konci 19. století ale ve větší míře evidujeme i ženy autorky. Například v písni s názvem: Nová píseň o staré panně, která se vdáti nemůže. se jedna z nich představila následujícím způsobem: Tu píseň skládala, svobodná ženština, Josefka své jméno měla, příjmení Šťastná. Je z obce Mlazické, skládá mnohé písně, v školách není nic učená, jenom podle smysle.
O čem vyprávějí kramářské písně? V českém prostředí z hlediska obsahového mírně převažují písně náboženské – přibližně 60%. Nejčastěji jde o písně obracející se pro pomoc a ochranu k Bohu, Ježíši Kristu, Panně Marii a různým světcům. Velmi populární byly písně určené poutníkům a písně o rozličných zázracích. Také písně světské, zvláště ty starší, obvykle vycházely z náboženského rámce.
Pokud se omezíme na světské písně, nalezneme širokou paletu témat. Kramářské písně vznikaly v prostředí nižších společenských vrstev a tytéž vrstvy byly jejich příjemci. Tematizován byl proto často každodenní život těchto lidí. Nalézáme písně o řemeslnících či sedlácích, kteří si stěžují na obtíže svého života, nebo jsou naopak zdrojem posměchu; písně o vojenském stavu; písně o „tradičních“ nectnostech jako pijáctví, lenošení, o “zlých ženách” apod. Své místo v kramářských písních měla i láska vycházející z dobové módy sentimentální poezie, ale nedosahující jejích kvalit. V jisté opozici k těmto vážně míněným textům byly humorné písně o lidech stojících stranou manželství a lásky. Dospívajícím a novomanželům pak byly určeny vysloveně výchovné písně o manželství. Své tradiční místo měly v portfoliu kramářských autorů zpravodajské písně o politických událostech, neštěstích a pohromách, pochopitelně různé senzace, a především zločiny. Můžeme rozlišit dva druhy. Jednak písně o zločinech spáchaných “profesionály”, jako byl slavný Babinský, a pak zločiny příležitostné způsobené rozpory v rodině, nevěrou, chudobou, touhou po zisku či alkoholismem.
Kramářské tisky nejsou pouze jazykově českým fenoménem. V německém prostředí nalezneme velmi podobnou tradici – specifický je Bänkelsang “lavicový zpěv” pojmenovaný podle lavice, na které prodávající zpěvák stál. Tištěné texty této tradice spojují prozaický popis události a písňový text. Podobné typy tisků najdeme i v severských státech Evropy.V Británii existovaly broadside ballads, které se poněkud odlišovaly formátem – byly tištěny na jedné straně, ale v zásadě se jednalo o podobný žánr. Francouzské prostředí mělo svoji bibliotheque bleue, “modrou knihovnu” podle barvy obálek tisků. V ruském prostředí nalezneme lubok, lidový tisk, který spojoval ilustrace s textem a plnil podobnou funkci, jako kramářské tisky. Nakonec tento žánr nalezneme i dnes a dokonce za oceánem v Brazílii, kde existuje stále živý typ lidového tisku, zvaný cordel podle provázku, na kterém jsou tyto tisky při prodeji zavěšeny. Kramářské tisky zpřístupněné na Špalíčku jsou převážně jazykově české, ale lze nalézt i tisky německé, polské a slovenské.
Typické znaky kramářské písně
Písmo: Na první pohled dnes upoutají kramářské písně novogotickým písmem. V průběhu 19. století bylo v českých tiscích postupně novogotické písmo nahrazováno humanistickou antikvou, ale v případě kramářských tisků bylo nadále užíváno až hluboko do druhé poloviny 19. století. Důvody mohly být částečně ekonomické – tiskárny používaly starší sady liter a neopotřebovávaly tak písma nová. Svou roli ale také hrála konzervativnost prostředí, pro které byly tisky určeny. Novogotické písmo se tak stávalo typický znakem kramářských tisků.
Text: Jazyk kramářských tisků byl oproti vysoké literatuře bližší mluvenému slovu. Na druhou stranu byl velmi konzervativní. Například psaní dvojitého W se udrželo v kramářských tiscích déle než v ostatní literatuře. Typická pro kramářské tisky byla vysoká chybovost, daná buď neustálenými pravidly pravopisu, nedostatečnou vzdělaností autora či tiskařskými omyly. Zejména v pražském prostředí se často vyskytovaly germanismy, či další slova přejatá z ciziny, obvykle dosti zkomolená.
Název: Název kramářského tisku mohl mít několikerou funkci. Především jeho cílem bylo přitáhnout pozornost a vyvolat zvědavost, čemuž mohly sloužit názvy typu: Ukrutný mord nebo Strašlivá novina. S touto funkcí souvisela i snaha vyvolat zdání aktuálnosti a novosti nabízených písní. Například: Nová píseň o staré panně, která se vdáti nemůže. nebo Nová příkladná píseň pro nynější dobu. U některých kramářských písní, zejména zpravodajských, nacházíme velmi podrobné názvy shrnující “fakta” vyprávěného příběhu, například: Smutný a truchlivý příběh o patero vraždě, který se stal na bavorských hranicích v obci Thalmasinku roku 1873 dne 8. května. Jiné tisky se omezují na krátké a typizované názvy typu: Nová píseň pro mládence a panny, Nábožná píseň k Panně Marii, apod. které měly kupujícího zřejmě informovat o typu obsahu. Vzhledem k velkému počtu takových písní, uvádíme při katalogizaci i incipit (začátek textu), neboť jinak nejsme schopni takto nazvané písně rozlišit.
Výzdoba: Nejvýraznějším prvkem výzdoby bývala titulní ilustrace, jejímž smyslem bylo především upoutat pozornost a informovat o typu obsahu podobně jako název. Zároveň plnila funkci ilustrační fotografie, jak ji známe dnes. Titulní obrázek často odpovídal obsahu textu jen částečně. Běžně docházelo například k záměnám různých světců, nebo vyobrazením poutních míst. Není divu, z finančních důvodů nemělo smysl tvořit pro každý nový text novou ilustraci. Co se týče techniky jednalo se obvykle o primitivní dřevořez, ale občas narazíme i na starší, velmi kvalitní rytiny ze zásob tiskárny, které byly znovu použity. V pozdním 19. století se pak objevuje litografie a s ní i různé reprodukční techniky.
Nakladatelské údaje: Nakladatelské údaje bývaly na tiscích umístěny buď ve spodní části titulní strany (v takovém případě při katalogizaci mluvíme o impresu), anebo na konci tisku (v takovém případě označujeme jako kolofon). Kramářské tisky podléhaly pochopitelně cenzuře. Tu však většina tiskáren obcházela, přesto že za to hrozily relativně tvrdé tresty. Z toho důvodu bývají nakladatelské údaje zejména v 1. polovině 19. století uváděny jen velmi sporadicky a málo kdy v úplnosti. Od druhé poloviny a zejména ke konci 19. století začínají být údaje úplné, mnohdy i včetně autorů, kteří dokonce deklarují i svá vlastnická práva. I v této době však nalézáme pseudonymy či smyšlené údaje, dokonce se uvažuje i o tzv. falešných impresích.
Nápěv: Přesto, že se jednalo o písně, naprostá většina kramářských tisků neobsahovala notový záznam, ale pouze tzv. nápěv. Tak označujeme první slova obecně známé písně, podle které se nová píseň má zpívat. Cílem autorů kramářských tisků nebyla originální hudební tvorba, ale naopak snaha o snadnou přístupnost publiku. Proto volili obvykle lokálně známé melodie. Nápěvy využívají písní náboženských, ale i vojenských či lidových. Vztah kramářské písně a melodie byl navíc velmi volný. Tutéž píseň můžeme najít s různými nápěvy. Nápěvy pro badatele představují nemalý problém, neboť písně z nápěvů většinou neznáme. Navíc se autoři často omezovali na prosté konstatování: Zpívá se obecní nebo známou notou. Případně nápěv neuváděli vůbec.
Přítisky: V některých případech se stávalo, že text písně nezaplnil celou tiskovou plochu. Autor pak mohl na volnou plochu nechat přitisknout další, obvykle kratší text. V takovém případě hovoříme o přítisku. Při katalogizaci zpracováváme přitištěný text do jisté míry zvlášť, a je tudíž i samostatně vyhledatelný na Špalíčku dle názvu, incipitu či klíčových slov.
