Termín „kuplety“ je označením pro písně jednoduché formy, zpravidla s refrénem, často reagujících na aktuální události. Jejich vyznění bylo humorné, někdy satirické.
Kuplety byly předváděny na pódiích hospodských a pivovarských zpěvních síní, šantánů a kabaretů a postupně se staly významnou složkou městské zábavy. Prostřednictvím masově vydávaných edic kupletní repertoár posléze pronikl i do prostředí venkova.
Kuplety se vyvíjely v městském prostředí po boku kramářských písní od 60. let 19. století. Zpočátku měly stejný formát i úpravu a až s postupem času si vytvořily vlastní formu. Nového artiklu se pochopitelně ochotně chopili tiskaři současně produkující kramářské písně. Minimálně určitá část konzumentů kramářské produkce přešla ke kupletům, jak o tom svědčí přítomnost obou typů tisků v dochovaných špalíčcích. Kupletní žánr, zanikl brzy po první světové válce. Od začátku dvacátých let došlo ke stagnaci, spojené se změnou nakladatelské orientace na šlágrové, revuální, operetní a filmové melodie.
Protagonistům kupletů se říkalo „zpěváčci“ nebo „kupletisté“. Vystupovali sólově, někdy ve dvojicích. Často to byli nejenom herci a zpěváci, ale zároveň také autoři, popřípadě i nakladatelé a prodavači, kteří písně po svých výstupech nabízeli ke koupi. Podobně jako kramáři i kupletisté používali obrazové tabule. Tato pomůcka, původně usnadňující porozumění textu, se však stala jen dalším zdrojem humoru.
Tištěné verze kupletů bývaly obvykle čtyřstránkové s textem písní na vnitřní dvojstraně a vydavatelskou inzercí na straně poslední. Titulní strany mívaly, podobně jako kramářské tisky, nápadnou grafickou úpravu. Jako v případě textu se jednalo o ilustraci veselého rázu. Dosažení tohoto dojmu napomáhala i technika litografie, umožňující reprodukovat svižnou lineární kresbu karikatur, případně další reprodukční techniky pro přetisk fotografií z představení. Nápěv jako typický znak kramářských písní zůstával po určitou dobu zachován, ale brzy byl nahrazen notovým záznamem první sloky. Pokud nápěv nacházíme i poté, je obvykle příležitostí k vtipné poznámce a neplní již původní roli. Relativní novinkou tohoto žánru je refrén!
Mnohé kuplety byly vydávány jako číslované ediční řady. Příkladem je edice „Veselé a oblíbené písně“ Josefa Švába-Malostranského (1860–1932). Šváb byl plodným autorem a nakladatelem kupletů, které prodával ve svém papírnictví v Praze na Malé Straně. O tom, že se jednalo o skutečné trháky, svědčí mimo jiné skutečnost, že zmíněná edice obsáhla 962 čísel, a mnohé tituly byly vydány opakovaně.
Ve sbírkách Knihovny Národního muzea existuje samostatný fond kupletů, který byl vytvořen především z pozůstalosti sběratele Rudolfa Hlavy. Při zveřejňování kompletních kopií kupletů jsme ovšem vázáni autorským zákonem, který nám neumožňuje zveřejňovat na Špalíčku díla autorů žijících po roce 1953. U kupletů navíc bývá vedle autora textu uváděn i autor hudby, aranžér a případně další odpovědnosti, které případné zveřejnění dále komplikují, neboť řada těchto osob nebyla veřejně známá a neznáme ani jejich životní data. Přesto na Špalíčku můžete najít řadu zejména starších kupletů. V dohledné době plánujeme i zveřejnění kompletní ediční řady Josefa Švába-Malostranského. Pro badatelské účely pochopitelně rádi poskytneme i digitalizáty kupletů od mladších autorů.
