Během dlouhého vývoje křesťanské civilizace se modlitba stala běžnou součástí života. Určité každodenní úkony, ale i důležitá rozhodnutí se zahajovaly modlitbou, čímž se demonstrovala permanentní potřeba Boží ochrany.
S rozvojem knihtisku došlo proto i k masové produkci tištěných modliteb. Zejména v 18. a 19. století byly modlitby spolu s kramářskými tisky oblíbeným obchodním artiklem tiskařů, kramářů, pouťových zpěváků a podomních prodejců. Těžiště produkce se postupně přesouvala z centra na periferii do venkovských tiskáren. Nicméně i v Praze, například v tiskárně Bedřicha Stýbla, tvořily modlitby a náboženské tisky významnou část portfolia i v druhé polovině 19. století.
Obecně můžeme říct, že úprava modliteb byla poněkud kvalitnější a nákladnější nežli u kramářských písní. Nicméně modlitby produkované pro stejné publikum stejnými tiskárnami postupně získaly podobnou úpravu. Formát modliteb bývá odlišný, nicméně dostatečně podobný, aby bylo možné je vevázat do špalíčků. Titulní straně i v tomto případě dominuje výrazná, obvykle dřevořezová, ilustrace. Často nacházíme u kramářských tisků i modliteb otisky stejných štočků.
Podobně jako kramářské tisky i modlitby mívaly velmi podobné názvy typu: Nábožná modlitba k Panně Marii. pod kterými se mohlo skrývat široké množství různých textů. Z tohoto důvodu i v případě modliteb používáme při katalogizaci a vyhledávání obvykle incipit (začátek) textu. Podobně jako v případě kramářských tisků i u náboženských tisků producenti šetřili místo a peníze a případný volný prostor využili pro přítisky. Výjimkou nebývají ani kramářské písně s přitištěnou modlitbou, které dokládají, jak blízké si oba žánry byly.
Zejména v první polovině 19. století, často i u modliteb postrádáme nakladatelské údaje. Specifikem je výskyt imprimatur (souhlas církevních orgánů s tiskem). Cenzurní dohled nad produkcí modliteb byl poněkud přísnější. Tiskaři a nakladatelé se snažili mu vyhovět, ale zároveň i odpovídat na poptávku lidové zbožnosti. Proto i na konci 19. století stále nalézáme různé pověrečné modlitby a talismany pohybující se na pomezí mezi odsouzením a příjímáním ze strany církve a úřadů, a někdy i daleko za ním.
V prostředí venkova a chudších vrstev, pro které byla produkce tištěných modliteb primárně určena, nacházíme především prosebné modlitby. Obvykle se jedná o prosby za ochranu před různými pohromami, nemocemi, válkou a dalšími nepřízněmi osudu. Pro badatele představují zajímavou skupinu modlitby tištěné u příležitosti různých zázraků, živelných pohrom, nebeských úkazů, neštěstí či válek.
Věřící se obraceli k Bohu, ale čím dál častěji také jmenovitě k Svaté Trojici, Ježíši Kristu, Panně Marii a jednotlivým světcům, z nichž preferovali zejména zemské patrony a především sv. Jana Nepomuckého. Nemalou část tisků zabírají popisy různých částí života Panny Marie a Ježíše Krista, zejména jeho umučení. S kultem Panny Marie byly spojeny pouti, na kterých si poutníci mohli zakoupit celou řadu upomínkových tisků včetně takzvaných psaníček, které pak uchovávali pro svoji potřebu nebo věnovali svým přátelům. Psaníčka měla poněkud větší formát než klasické modlitební tisky. Obvykle byla čtvercového tvaru a postupným skládáním získala formu jakéhosi psaníčka uschovávajícího uvnitř modlitby a obrázky. Tisky vydávané v souvislosti s náboženským kultem na konkrétním místě sloužili jako svého druhu propagace. Mohou proto být ukazatelem popularity poutních míst a jejich geografického dosahu. Produkce modliteb, zvláště pokud nerespektovala zcela cenzurní nařízení, reflektovala přesněji než oficiální církevní tiskoviny a dokumenty náboženskou praxi. Díky tomu můžeme najít i doklady k církevně neschváleným poutním místům.
Náboženské tisky byly vydávány také u příležitosti různých osobních rituálů jako byl křest, biřmování nebo zpověď. Tyto tisky byly produkovány přímo církevními úřady a mají obvykle formát jednolistu či dvojstránky s předtištěnými údaji včetně např. světícího biskupa. Pro badatele jsou zajímavé zejména, pokud je u nich vyplněno jméno účastníka se jménem kostela a datací. Památeční tisky byly vydávány také u příležitosti svěcení kostelů či prvních mší nově vysvěcených církevních hodnostářů. Jména vlastníků tisků nalézáme také na vstupních listech do různých náboženských bratrstev obvykle obsahující různá naučení pro členy, včetně modliteb. Také tyto typy “osobních” památek nacházíme ve zvýšené míře přišité ve špalíčcích.
Ve sbírkách paměťových institucí a taktéž na Špalíčku převažují náboženské tisky katolické, ale objevují se i modlitby evangelické či židovské. Tento poměr je dán nejenom dobovou produkcí, ale také sběratelskou praxí institucí. Jistou zajímavostí může být, že i židovské tiskárny v Praze produkovaly v nemalém množství na zakázku katolické tisky. Z hlediska jazykového převažují opět modlitby české. Poněkud méně bylo uchováno modliteb německých a vyskytují se výjimečně i modlitby v jiných jazycích.
V paměťových institucích často nacházíme tištěné modlitby ve sbírkách kramářských tisků, mnohdy bez jakéhokoli rozlišení. Důvodů je hned několik. Modlitby byly přinejmenším z části produkovány a šířeny stejnými lidmi jako kramářské tisky a přijímány taktéž stejným publikem. Byly spolu s kramářskými písněmi všívány do špalíčků a v této formě se dostávaly později i do rukou sběratelů. V některých paměťových institucích se bohužel objevila cílená snaha oddělit modlitby od kramářských písní a docházelo k opětovnému rozešívání špalíčků a vyčleňování modliteb. Tyto pak zůstávaly, alespoň ve sbírkách Knihovny Národního muzea na pokraji zájmu až do začátku 21. století.
Jak jsme naznačili již výše ve sbírkách modliteb obvykle nalezneme i řadu dalších tisků souvisejících náboženskými obřady či osobní praxí. Jedná se o různé formy talismanů jako škapulíře, délky Ježíše Krista a Panny Marie, polykací obrázky, svaté obrázky, domovní požehnání, zpovědní lístky apod. Všechny tyto typy předmětů můžete objevit i na Špalíčku.
