Českobrodská Lolita
Dne 7. února roku 1841 se manželům Václavu a Marii Nemastilovým narodil synek, jenž obdařen byl jménem František. Vyrůstal ve vsi Českobrodské Zahrady, která je od roku 1880 již pouze jako „Zahrady“ součástí města Český Brod.
V polovině 19. století stálo v Českobrodských Zahradách dvanáct domků. Díky své malé vzdálenosti od města se Zahrady staly oblíbeným cílem svátečních vycházek českobrodských měšťanů a měštek. Není tedy divu, že tam záhy vznikly dvě výletní restaurace.
Těžko říci, zda k výletníkům do Českobrodských Zahrad patřil i jistý Vojtěch Pospíšil, cestář bydlící v tehdy okresním městě Českém Brodě. Nebyl tamním starousedlíkem, pocházel totiž z Horních Počernic, které jsou nyní součástí Prahy. Důležité je, že dne 22. října roku 1851 mu v Českém Brodě jeho manželka Eleonora porodila dcerku Marii.
Léta Páně 1865 se v městě a okolí odehrálo mnohé. Byl vypsán konkurz na obsazení místa městského strážníka, byl zvolen nový okresní starosta, jistý Procházka slavnostně otevřel svůj zbrusu nový hostinec „U slunce“, v Bylanech vlastenci uspořádali představení ve prospěch Národního divadla, ve dvoře ve Skramníkách se prodávalo mléko od šedesáti krav, v Kounicích shořelo šest stodol s obilím, v okolí Brodu se šířily zvěsti o ohnivém drakovi, jenž se večer co večer zjevoval na obloze nebeské … Také vražda a sebevražda stala se.
Když bylo Márince Pospíšilové 13 let, nešťastné děvče zahořelo láskou k Františku Nemastilovi, jenž tehdy bydlel v Českém Brodě a byl nožířským tovaryšem. Nutno zdůraznit, že mladík lásku opětoval. A protože se nepsal rok 2024, ale 1865, František neskončil za katrem, ale v hrobě.
Netušíme s jistotou, jak moc negativní byl postoj rodičů a ctihodných obyvatel města k milencům. Kdo ví, možná se František a Márinka pokusili svoji lásku utajit a nakonec neutajili. Zdá se však, že veřejné mínění dalo na pomyslný pranýř pouze Františka, nikoliv Márinku. Ostatně to byl jisto jistě František, kdo svedl nevinné děvče.
Negativní postoj veřejnosti ke vztahu Márinky a Františka naznačil i nepodepsaný autor příspěvku v „Národních listech“, když psal o tom, že oba milenci si zoufali nad svým nerovným stářím. A tak nepřejícnost veřejnosti byla patrně hlavním důvodem, proč se oba milenci rozhodli pro dobrovolný odchod ze života. A jak bylo tehdy ohavným zvykem, sebevražda nešťastně zamilovaných většinou probíhala tak, že milenec zabil svoji milou a následně i sám sebe.
Dne 5. července roku 1865 se František a Márinka vypravili na špacír. Šli po cestě směrem ke Kounicím, a kdesi v její blízkosti na odlehlém místě František do své milenky vpálil dvě kulky z bambitky a poté zastřelil i sám sebe.
Milenci byly nalezeni až druhý den. A veřejné mínění bylo neúprosné. Zatímco Františka Nemastila dne 8. července jako vraha a sebevraha hrobník zahrabal do nevykropeného hrobu v koutě hřbitova, Márinka měla v tentýž den slavný funus se všemi církevními obřady. Konec konců to byla nevinná mladičká dívka, svedená ke hříchu čtyřiadvacetiletým mládencem.
Národní listy považovaly za žádoucí o tragické události informovat čtenáře. A jak jistě nepřekvapí, také známý pražský flašinetář František Hais nelenil a sepsal jako horkou aktualitu jednu z mnoha svých, často srdcelomných písniček. Jak sám přiznal, materiál pro ní mu poskytl výše zmíněný článek v Národních listech. Na závěr podotýkáme, že životní data nešťastných milenců a další doplňující údaje nám poskytly záznamy v matrikách českobrodské farnosti, uveřejněné na stránkách Státního oblastního archivu v Praze, údaje o událostech v městě a na Českobrodsku pak různá čísla Národních listů z roku 1865.
Pro srovnání přinášíme přepis novinového článku „Láska a stáří“ a zároveň textu morytátu, jehož motivy Fr. Hais převzal z uvedeného textu a zároveň píseň obohatil o nové údaje.
Národní noviny – Láska a stáří
Blíž Českého Brodu na cestě ku Kounicům vzali sobě dva milenci dne 5. t. m. život pro nerovné stáří. Milenec Fr. Nemastil byl 24 roků stár, milence jeho M. Pospíšilové šlo na 14. rok. Udaného dne vybrali se spolu po desáté hodině večer za město, aby ze zoufalství nad nerovným svým stářím, pro které nemohli se za sebe dostati, učinili konec životu svému. Milenec vystřelil dívce z dvojité pistole obě rány do srdce. Po té nabil znova a zastřeli se sám. Místo, kde sběhla se událost tato bylo tak odlehlé, že mrtvoly teprv druhého dne polním hlídačem nalezeny jsou. Po úřadním ohledání byla mrtvola nešťastného milence beze všech obřadů do hrobu nevykropeného uložena. Den na to odbýval se pohřeb děvčete se všemi příslušnými obřady církevními, poněvadž prý byla teprv 13 let 8 měsíců stará.
Národní listy 5, 1865, č. 126 ze dne 9. 7. 1865, s. [3]
Smutná píseň o dvou milencích aniž z lásky dne 5. července roku 1865 mezi Českým Brodem a Kounicemi střelnou ránou sobě život vzali. Vytaženo z Národních listů z čísla 126.
V Praze 1865. Z tiskárny Jana Spurného v Karlově ulici čís. 184–1.
Zpívá se jako: Ó lásko, rozkoš očí atd.
Zvučně slyšet zvonů znění, co to asi znamená,
tesklivý pláč, naříkání, lid se ze všech stran sbíhá,
v Českém Brodě na náměstí stojí lidů tisíce,
v očích se všem slza bliští, mnohý kvílí hlasitě.
Zvoní stále teskné znění u svatého Gotharda,
vážní duchovní kráčejí, s nimi kostelní hudba,
zástupy panen pod věnci, s nimi krásné mládenci,
každý drží v ruce svíci, poctít průvod panenský.
Čí to průvod, tážete se, městské dcerky spanilé,
Marie Pos … lovi , co růžinky rozmilé,
třináct let, osum měsíců mající stáří svého,
v tomto nejoutlejším věku klesla v rukouch milého.
Mladík ten byl synek městský, sloul František Nem … il,
čtyry a dvacíti letý, z cesty Pána se spustil,
dívku ranil šípem lásky, co nevinnou hrdličku,
párkrát s ní šel na procházku, svěřil jí svoji lásku.
Oba tito milencové bolest v srdcích cítili.
snad o lásce rodičové jejich nic nevěděli,
večer pátého července, po desáté hodině,
vyzvali se ku procházce, ti milenci upřímné.
Ku Kounicům naposledy svou procházku konali
do takového oudolí, od všech lidů vzdáleni,
tam se [se] světem rozžehnali, se vší jeho radostí,
mladík k smrti odhodlaný, pln zoufalé smělosti.
Tam své spanilé Márince z dvojky srdce prostřelil,
pak hned sobě nabil brzce, i sám sebe zavraždil.
Nato teprv druhého dne od polního hlídače
v krvi byli nalezené, chvátali pro rodiče.
Nelze mně pérem popsati rodičů naříkání,
hořem začli omdlévati pro své dítky upřímné,
což při pohřbu ku podivu pláč se všade rozlíhal,
do nevykropeného hrobu mládenec byl pochován.
Co zoufalec svůdník dívky, nehoden byl průvodu,
milostiv mu buď na věky Pane Bože při soudu,
láska je v svatém rozvedla, buď jim laskavý soudce,
zem je v svoje lůno skryla, spoj v nebi ty dvě srdce.
Upřímní mládenci, panny, lásce se nepodejte,
páté božské přikázání nikdy nepřestupujte.
Nermuťte svoje rodiče, jenž vás ctně vychovali,
po cestě Pána kráčejte, by jste šťastně skonali.
Konec
Náklad a sepsání Frant. Haisze.
K dostání na Pankráci v čís. 21 hned za branou.
Patisk se zakazuje.
Vysvětlivky:
- sv. Gothard – Hřbitov u kostela sv. Gotharda v Českém Brodě, nyní zaniklý. Není jasné, odkud František Hais věděl o existenci kostela i hřbitova. V článku v Národních listech se tento údaj nevyskytuje.
- Kounice – Městys ležící přibližně pět kilometrů severně od Českého Brodu.
- páté božské přikázání – nezabiješ
- hned za branou – Táborská brána v Praze na Vyšehradě, která spojovala Vyšehrad s tzv. Pankráckou plání.
