Ježíš Táborský

Uvedení kolekce Ježíše Táborského navazuje na příspěvek v sekci Novinky, jenž vznikl pro konferenci Christological Motives in Song Culture a představuje kramářské tisky vztahující se k místům úcty k obrazům Ježíše Krista, dochované ve fondu Knihovny Národního muzea. Druhou největší kolekcí tisků věnovaných christologické tematice je po Salvátoru chrudimském právě Ježíš Táborský. Ve fondu se dochovaly jak rozsáhlejší prozaické tisky, tak tisky písňové, jejichž text se přenáší napříč více než sto lety.

Například tisky KT 68 G 68 a KT 70 G 292 představují text vydaný u příležitosti 500 let od založení chrámu Proměnění Páně na hoře Tábor u Lomnice nad Popelkou a přinášejí popis založení poutního místa i jeho pozdějšího uctívání.

Dějiny místa lze na základě těchto tisků shrnout do několika základních etap:

Arnošt z Pardubic (14. století)
– podle tradice přinesl na horu Tábor kříž jako ochranu kraje sužovaného loupežnictvím a zavěsil jej na znamení pokoje.

Raně novověké upevnění kultu
– rytíř Zdeněk po vítězství nad lupiči získal od Karla IV. Lomnický hrad (1350) a vystavěl první kapli;
– Mikuláš Trčka po vítězství nad dalšími nájezdy (1417) zakládá město Lomnici.

Zkáza za husitských válek
– kaple byla vypálena, kříž však podle legendy ukryt v hromadě kamení a uchráněn před zkázou.

Kartuziáni a obnovení kultu (17. století)
– po založení kartusiánského kláštera ve Valdicích (1627) byl kříž dočasně uložen v klášteře;
– zprávy o zvláštních znameních na poutním místě podnítily jeho opětovné umístění na hoře Tábor;
– kartuziáni následně každoročně putovali na Tábor ve svatodušním procesí.

Obnova a rozmach poutní tradice
– roku 1527 vzniká nový kostel Proměnění Páně; jeho současná barokní podoba byla iniciována Václavem hrabětem z Morzinu a jeho manželkou Evou Konstancií a dokončena roku 1704;
– o svatodušní pouti roku 1672 je doloženo přes 5200 komunikantů, roku 1751 více než 12 000 poutníků.

Významní poutníci 19. století
– horu Tábor navštívil císař František I. (1813), představitelé rodu Rohanů (1838, 1843) a diecézní biskupové Karel Boromej Hanl (1841) a August Bartoloměj Hille (1851).

Textová stabilita

Ve fondu jsou doloženy dva písňové tisky s prakticky shodným textem, vzniklé v časovém odstupu přibližně jednoho století: starší KNM KP P 155/1​ z produkce Stanislava Pospíšila (1856–1896) a mladší KNM KP R. Hlava 2780​ z dílny E. Kosaře z roku 1939.

Soubor s incipitem „Vímť já o jednom místečku…“

Soubor 16 tisků se stejným incipitem „Vímť já o jednom místečku…“, vztahujících se k Ježíši Táborskému, vykazuje odchylky v geohistorické adaptaci pojmenování kraje, v němž se poutní místo hora Tábor blízko Lomnice nad Popelkou. nachází.

• „v Hradeckém kraji“  

V několika tiscích (např. KNM KP 75, KNM KP 3203) se objevuje označení „v Hradeckém kraji“. Podle údajů v Knihopisu lze tyto tisky spojit s kutnohorskými tiskaři působícími mezi lety 1751–1814, především Šleret, Korec a Vondráček. Ti však působí v období po administrativním rozdělení Hradeckého kraje, kdy oblast Lomnice náležela nově vzniklému Bydžovskému kraji.

Jediný datovaný tisk této skupiny, KNM KP 3202 z Litomyšle, nese totožné znění. To může naznačovat, že stejná textová tradice se šířila i mimo původní kutnohorský okruh.

Zvlášť významný je tisk KNM KP 3206 (Vondráček, 1814), který se vyznačuje výraznou adaptací textu: tiskař převzal píseň „Vímť já o jednom místečku“, ale přetvořil ji pro poutní místo Římov – odstranil všechny narážky na Ježíše Táborského, nahradil je kultem sv. Kříže.

• „v Bydžovském kraji“

Tisk KNM KP 3207 je jediným dokladem této formy. Obsahuje četné tiskové a jazykové chyby a nelze jej přesně datovat. Pravděpodobně odráží období, kdy Bydžovský kraj (1751–1850) skutečně existoval, ale chybějící data přesnější určení neumožňují.

• „v Jičínském kraji“

Tisky KNM KP 5859 a KNM KP R. Hlava 9413 ze Zviklovy tiskárny a také tisky KNM KP R. Hlava 3676, KNM KP R. Hlava 3677 a KNM KP 3201 z dílny Pospíšila používají označení „v Jičínském kraji“.

Na základě období jejich činnosti (Pospíšil 1825–1896; Zvikl 1828–1903) lze předpokládat, že vznikly po polovině 19. století, kdy již Jičínský kraj existoval jako administrativní jednotka. V těchto případech tedy krajový název odpovídá skutečnosti.

Textové změny

Uvádíme přepis několika verzí písně se shodným incipitem, v nichž jsou vyznačeny odchylky. Většina tisků zachovává totožný textový obsah, zároveň však dochází k přejmenování krajské příslušnosti, k dílčím gramatickým úpravám i k přesunům jednotlivých slok. Texty dokládají nedbalou typografickou úpravu a výskyt četných chyb.

Dalším výstupem je představení nové funkcionality digitální knihovny Špalíček – vytváření a sdílení osobních kolekcí, které umožňuje sdružovat dokumenty podle vlastních kritérií, systematicky je porovnávat a zpřístupňovat dalším badatelům. Jako modelový příklad může sloužit osobní kolekce Ježíš Táborský.