„Zasviť mi ty slunko zlaté“.
Vystěhovalectví a návrat v kramářských písních ze sbírek KNM v digitální knihovně Špalíček.
Fond kramářských tisků Knihovny Národního muzea zahrnuje tematicky diferencovaný soubor písní vztahujících se k emigraci. Výraznou část tvoří texty vázané ke konkrétním destinacím (Krym, Polsko a Uhry), které jsou převážně satiricky laděné a pracují s motivem klamné představy o lepším životě.
Písně vztahující se k Americe jsou obsahově pestřejší: vedle satirických textů se zde objevují i polohy náboženské a lyrické. Samostatnou skupinu pak tvoří tisky, v nichž není cílová destinace výslovně určena a které se soustředí především na motiv odchodu, stesku po vlasti či odloučení od blízkých.
Píseň o vystěhování do Polska KP 9591 líčí odchod z Čech jako „veselou cestu“, která se po příjezdu mění ve ztrátu statků, chudobu a zklamání, vrcholící výzvou „rozmilí Čechové, sem jít nepomýšlejte“. Text tak konstruuje narativ deziluze, v němž je původní představa o zlepšení životních podmínek systematicky zpochybněna a nahrazena varovným sdělením.
Písní o vystěhování na Krym je ve fondu dochováno více, jako ukázka je vybrán tisk KP 1567. Píseň o vystěhovalcích na Krym ironicky líčí představy o „ráji hanáckém“, kde „z tykví teče med“ a „prasátka již upečená běhají“, aby je v závěru odmítla jako klam a varovala, že „na Krymu nic nazbyt není“ a „blaženost tam jest jen sen“. I zde je migrační zkušenost strukturována jako kontrast mezi iluzí hojnosti a její následnou negací.
Píseň „Pěkný špás a neb cesta do Uher“ KP 10491 líčí odchod do Uher jako vidinu „gruntu darmo“ a života „bez roboty“. Text pracuje s konkrétními dobovými reáliemi i postavami: zatímco řezník se v Uhrách zřejmě uchytil, Klátil, Smetana i Krupa, který prodal chalupu a chtěl se stát advokátem, zde neuspějí. Po návratu jsou odkázáni na zajištění kvartýru a práce u moravského „pána Solného“, aby se vyhnuli posměchu okolí. Text tak vedle deziluzivního schématu ukazuje i konkrétní následky neúspěšného odchodu a reakci okolí po návratu.
Písní vztahujících se k Americe je ve fondu dochováno více a jejich obsah je výrazně diferencovaný. Vedle satirických textů KP 6592, které s nadsázkou líčí Ameriku jako místo, kde „na stromech rostou knedlíky“ a „prasata tam rostou zrovna pečený“, se objevují i písně nábožensky laděné KP Špal. 484/4, zachycující nebezpečnou plavbu přes moře a záchranu vystěhovalců skrze „důvěrné volání k Pannence Marii“, stejně jako texty návratové KP N 86/1 či lyrické písně krajanů vyjadřující „touhu po vlasti“ KP O 149/1. Americký prostor zde nevystupuje jako jednotně pojatá destinace, ale jako pluralitní projekční pole, v němž se kříží satirická, náboženská i osobní rovina zkušenosti.
Satirické písně o vystěhovalectví (Polsko, Krym, Uhry, Amerika) vykazují podobné obrazné a motivické postupy, nikoli však doslovně shodné formulace. Opakovaně se objevuje motiv bezpracného života a hojnosti: v Americe „na stromech rostou knedlíky“ a „prasata tam rostou zrovna pečený“ KP 6592, na Krymu „z tykví teče med“ a „prasátka již upečená běhají“ KP 1567, v Uhrách lze získat „grunt darmo“ a žít, kde „roboty tam žádné není“, a v písni o Polsku se vystěhovalci těší, že se „roboty zbavil“ a „budou dobře mít“ KP 9591. Nejde o doslovně přejímané formulace, ale o opakující se způsob, jak si lidé představovali „zemi hojnosti“, který se obměňuje podle konkrétní destinace.
Podobně se napříč texty opakuje i motiv hojnosti jídla a pití, vyjadřovaný různými, ale funkčně blízkými obrazy: „piva vína hojnost pít“ v Uhrách, „buchty, koláče samo se peče“ v Americe KP 6592 nebo líčení, kde „knedlíky jsou namáčené“ a „maso křehce uvařené“ KP 1567. Tyto obraty lze chápat jako ustálený způsob, jak písně vyjadřují představu o dostatku a snadném životě.
Zvláštní a nejpočetněji zastoupenou skupinu tvoří lyrické písně tematizující odchod z vlasti, stesk a odloučení; příkladem je KP 6249 „Zasviť ty mně slunko zlaté“, kde se odcházející loučí se slovy „na poslední z vlasti krok“, vzpomíná na „český hlahol, české zpěvy“ a vyjadřuje touhu po návratu „k vůli vlasti, krajanům“. Originál písně „Zasviť mi, ty slunko zlaté“ je primárně spojen s motivem loučení s vlastí, v pozdější tradici však píseň přešla do odlišného kontextu a byla užívána i při smutečních příležitostech. Na rozdíl od satirických textů, které s odstupem a nadsázkou komentují očekávání spojená s odchodem, tyto písně zachycují osobní prožitek odloučení a soustředí se na vztah k domovu a krajanům.
Akcideční tisky mravoučného charakteru
Fond Knihovny Národního muzea zahrnuje také drobné akcidenční tisky mravoučného charakteru (Varia 247), které kombinují obrazovou složku s krátkým veršovaným textem. Jednotlivé lístky obsahují ilustraci stylizované postavy či skupiny osob doplněnou dvojverším v češtině a paralelním německém znění.
Texty mají sentenční charakter a formulují obecná tvrzení o lidském jednání nebo vlastnostech, často ve vztahu k určitému geografickému či etnickému označení (např. „V Anglicku je dav bohatců…“, „Polák vlast svou vždy miluje…“, „Groňan jen chatrně žije…“). Obrazová složka tyto výroky doprovází, aniž by je nutně konkrétně vysvětlovala.
Tyto tisky spojují jednoduché vizuální typizace postav s obecně formulovaným morálním nebo hodnotícím sdělením. Z dnešního hlediska mohou některá tato zobecnění působit stereotypně či hodnotově problematicky; jejich interpretace je proto nutně podmíněna dobovým kontextem jejich vzniku a tehdejšími představami o světě.
Antonín Augusta
Jedním z tiskařů, kteří vydávali písně tematizující emigraci do Ameriky, byl Antonín Augusta. V jeho produkci se objevují nábožensky zaměřené texty o odchodu do Ameriky, v nichž vystěhovalci „vroucně se modlili: Maria buď s námi“ a „k Pannence Marii o pomoc volali“, přičemž věří, že „Maria modlitby naše vyslyšela“ a „tu se jim v korábě panna ukázala, krásná jako slunce… všecky je žehnala“ KP Špal. 484/4.
Jeho vlastní odchod do Ameriky roku 1863 měl však výrazně odlišný, praktický průběh: byl spojen s osobními a majetkovými problémy a vyústil v náhlé opuštění rodiny; tiskárna byla následně prodána v exekuční dražbě.
Antonín Augusta (1829, Nehvizdy u Brandýsa nad Labem – 1866, Jefferson City, Missouri) převzal roku 1852 litomyšlskou tiskárnu sňatkem s Františkou Bergerovou. V následujících letech rozvinul její činnost, vydával české i německé knihy a časopisy a založil první litomyšlské noviny Hlas z Litomyšle. S jeho tiskárnou je spojena také spolupráce s významnými osobnostmi, mimo jiné s Janem Nerudou a Boženou Němcovou.
Roku 1863 opustil Litomyšl, odjel do Ameriky a přijal jméno Elsner; s sebou vzal dva starší syny a partnerku, zatímco manželku s malými dětmi zanechal v Čechách. Rodina se po jeho odchodu ocitla bez prostředků.
Jeho odchodu předcházely konflikty spojené s nakladatelskou činností, zejména napětí kolem vydávání děl Boženy Němcové, reflektované i v dobovém tisku (Národní listy, 1862). Augustova osoba byla následně hodnocena kriticky, zároveň se však v pozdějších regionálních a vlastivědných pracích objevují i snahy o ocenění jeho činnosti.
Rozšířené informace o osobě Antonína Augusty jsou v doplňujícím článku. [odkaz]
Databáze ilustrací digitální knihovny Špalíček
V současné době probíhá příprava databáze ilustrací v rámci digitální knihovny Špalíček, která nabídne rozšířené možnosti vyhledávání a srovnávání ilustrací; mimo jiné umožní také systematicky sledovat jejich opakované užití a vzájemné vztahy.
Právě takový typ vztahů ilustruje následující příklad: opakované užití téhož dřevořezu v různých kontextech. Stejná kompozice (postava na zvířeti) se objevuje jak u tisku KP 9591 „Nová píseň o stěhování se z Čech do Polska“, tak u tisku KP 7664 „Nová píseň pro legraci na světlo vydaná“.
Tato praxe dokládá volné nakládání s obrazovým materiálem, který není pevně vázán na konkrétní text. V případě tisku KP 7664 přitom samotný titulní list hanlivý charakter neukazuje; ten je zřejmý až z vlastního textu písně, který pracuje s posměšnou stylizací židovské postavy. Současně se v jiných tiscích (Varia 247) objevují hodnotící či stereotypní výroky o dalších skupinách (např. Polácích).
Za pozornost stojí i skutečnost, že některé tisky samy deklarují vazbu na dobový tisk: například KP 7241 „Kratochvilná píseň o blahu v Americe…“ uvádí, že byla „vytažená z Pražských novin čísl. 305, dne 27. prosince 1855“, přičemž dochované znění písně se od textu publikovaného v daném čísle výrazně liší.
Zatímco novinový otisk začíná „Mnozí jsou vrtkaví, netrpěliví, / že tady tak mají špatně být živi…“, incipit kramářského tisku zní „Lidinky poslyšte směšné zpívání, / jak se mají páni Amerikáni…“
Představený soubor kramářských tisků ukazuje, že téma emigrace v 19. století není v těchto písních uchopena jednotně, ale osciluje mezi satirickým zpochybněním představ o „zemi hojnosti“ a lyrickým vyjádřením stesku po domově.
Současně se ukazuje variabilita práce s motivy i obrazovým materiálem a volný přenos textů mezi různými médii.
