Antonín Augusta

Úvod

Litomyšlská knihtiskárna, s níž je spojen Antonín Augusta, navazuje podle rodové tradice na starší tiskárenskou činnost ve městě, jejíž počátky jsou v jubilejním tisku tradičně kladeny až k roku 1503 (Augusta, 1931).

Po období spojeném s rodinou Kamenických byla činnost tiskárny přerušena požárem Litomyšle roku 1775. Následně ji roku 1776 obnovil Václav Vojtěch Tureček, který zakoupil spáleniště a vybudoval nový tiskárenský dům; tiskárna poté zůstala v držení jeho rodiny až do roku 1846, kdy ji převzal František Berger.

V období před rokem 1848, kdy byla tiskárna spojena s rodinou Turečkovou a posléze s Bergerem, sloužila především potřebám regionálního knižního trhu. Významnou část produkce tvořily snáře, modlitební knížky, jarmareční písně a kalendáře (Lašek, 1940, s. 41).

Antonín Augusta

Antonín Augusta se narodil roku 1829 v Nehvizdech u Brandýsa nad Labem a zemřel dne 17. srpna 1866 v Jefferson City ve státě Missouri (Lašek, 1940, s. 135).

Tiskárna Františka Bergera přešla na Antonína Augustu roku 1852 sňatkem s Františkou Bergerovou (nar. 1831). Augusta převzal podnik v době, kdy jeho činnost stagnovala; k výraznějšímu rozvoji došlo až v závěru Bachova období, kdy rozvinul nakladatelskou činnost a během několika let (do roku 1863) výrazně rozšířil vydavatelskou činnost. Založil první litomyšlské noviny Hlas z Litomyšle a tiskl české i německé knihy a časopisy vědecké i zábavné. Roku 1860 přivedl do Litomyšle Jana Nerudu a v roce 1861 zde pobývala Božena Němcová (Lašek, 1940, s. 41).

Roku 1863 Antonín Augusta opustil rodinu, vzal s sebou své dva starší syny Františka (nar. 1853) a Adolfa (nar. 1856) a spolu se slečnou Tobolářovou odjel do Ameriky, kde přijal jméno Elsner. V Litomyšli zanechal manželku s dvouletým synem Vladimírem (nar. 1861) a synem Eduardem, který se narodil po jeho odchodu. Rodina zůstala bez prostředků a tiskárna byla prodána v exekuční dražbě, přičemž byla oceněna částkou 2266 zlatých 39 krejcarů. Tiskárnu v dražbě koupila Josefa Bergerová, matka Františky Augustové, a vedla ji za faktorství Jana Jeřábka, který byl zaměstnán již u Antonína Augusty. Po její smrti roku 1874 přešla tiskárna na Františku Augustovou. (Lašek, 1940, s. 135).

Na činnost tiskárny následně navázala další generace rodu, reprezentovaná Vladimírem Augustou (Beyr a Augusta, 1937, s. 4).

Obvinění a obhajoba

Korespondence mezi Antonínem Augustou a Boženou Němcovou dokládá postupnou proměnu jejich vztahu od organizační spolupráce k otevřenému konfliktu. Zatímco v letech 1860–počátkem 1861 se komunikace týká především smluvních podmínek a zajištění tisku, v průběhu roku 1861 se vztah vyostřuje a na podzim přerůstá v otevřený spor, v němž Augusta zaujímá stále tvrdší a nátlakový postoj, včetně hrozeb zastavení finanční podpory (Němcová et al., 2003–2007).

Tento vývoj probíhá na pozadí komplikované osobní situace Němcové, jejíž rodinné poměry byly výrazně narušeny; manžel „hrozil žalobou“ a situace dospěla až k tomu, že spisovatelka „platila […] nájem za jednu místnost“ V této situaci se obrací k Antonínu Augustovi, „který se stal její poslední nadějí“, přestože i on je charakterizován jako podnikatel pouštějící se do „poměrně riskantních podniků“. (Pokorná, 2009, s. 192–193).

Po smrti Boženy Němcové se spor dále vyostřil a nabyl veřejného i osobního charakteru. Augusta byl obviňován, že se k ní „bídně […] choval“ (Pokorná, s. 196), zatímco on sám podezíral Josefa Němce ze zveřejnění soukromé korespondence. Konflikt se následně přenesl do veřejného prostoru: Josef Němec zahájil „otevřený konflikt […] na stránkách Národních listů“ a obvinil Augustu z porušení smluvních závazků. Augusta reagoval bezprostředně, některá tvrzení označil za „lež“ a další řešení odkázal na právní cestu; spor měl zároveň finanční rovinu, neboť své závazky uznával, avšak současně přiznával, že „ty peníze nemá“ (Pokorná, s. 197).

V průběhu roku 1862 se polemika dále rozvíjela v deníku Národní listy, kde vycházely polemické příspěvky obou stran dokládající osobní vyhrocenost i veřejnou dimenzi sporu.

Národní listy, Praha: Julius Grégr, 7.5.1862

Národní listy. Praha: Julius Grégr, 4.5.1862

Amtsblatt zur Prager Zeitung. Prag: Schönfeld, 06.09.1863 

Negativní obraz Antonína Augusty se promítl i do pozdějších reflexí. Antonín Konstantin Viták jej hodnotí jako osobu, která se vůči Němcové „velice hrubě“ provinila (Viták, 1904, s. 150) a literárněhistorické práce opakovaně poukazují na konflikty spojené s vydáváním jejích děl (Pražák et al., 1946, s. 185). Nosovský zdůrazňuje praktické příčiny sporů, vznikajících mimo jiné z nepravidelného odevzdávání rukopisů (Nosovský, 1927, s. 276). V širším kontextu kulturních dějin se problematiky dotýká také Fučík (Fučík, 1958, s. 171).

Současně však existují i pozdější snahy o rehabilitaci Augustovy činnosti, které zdůrazňují především jeho podnikatelskou a kulturní roli. Regionální literatura a meziválečný tisk připomínají Augustu jako iniciativního tiskaře a nakladatele a akcentují jeho přínos pro rozvoj knihtisku v Litomyšli i význam tiskárny jako důležitého centra kulturního života regionu (Od Trstenické stezky, 1932; Lidové noviny, 1932; Venkov, 1932).

Závěr

Působení Antonína Augusty v Litomyšli představuje významnou, avšak rozporuplně hodnocenou etapu dějin místní knihtiskárny. Je spojeno s rozvojem nakladatelské činnosti a kontakty s literárním prostředím, zároveň však i s konfliktem kolem vydávání děl Boženy Němcové, který výrazně ovlivnil jeho dobové i pozdější hodnocení. 

Po Augustově odchodu do Ameriky tiskárna nezanikla, ale byla udržena v rodinném okruhu. Zásadní roli zde sehrály ženy z rodiny Bergerových: podnik v dražbě získala Josefa Bergerová a následně jej vedla Františka Augustová, čímž byla zachována jeho kontinuita v kritickém období. Na tuto tradici poté navázal syn Antonína a Františky, Vladimír Augusta, který tiskárnu dále rozvíjel (Lašek, 1940, s. 135 a Beyr a Augusta, 1937, s. 4).

Zdroje

AUGUSTA, Vladimír, 1931. V. Augusty knihtiskárna a kartonáž v Litomyšli: založeno roku 1503: [v upomínku na léta 1861–1931]. Litomyšl: V. Augusta. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/cdk/uuid/uuid:9912fcfa-7a9b-4d50-9c98-aa29f1385057

BEYR, Jaroslav a AUGUSTA, Vladimír, 1937. Starobylá knihtiskárna Vladimíra Augusty v Litomyšli: věnuje členům Spolku českých bibliofilů u příležitosti zájezdu do Litomyšle r. 1937. Litomyšl: Knihtiskárna Vladimíra Augusty. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:9bd14a1c-256a-4e09-8a68-169d20b6d84c

FUČÍK, Julius, 1958. Pokolení před Petrem. Praha: SNPL.

LAŠEK, František, 1940. Oživené litomyšlské paměti: kulturně historické črty z druhé polovice devatenáctého století. Litomyšl: Městské museum. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:f8eea18a-91a7-49ba-a6ed-775727ef7e44

Národní listy, 1862. Praha: Julius Grégr, roč. 2, č. 105 (4. 5. 1862), č. 107 (7. 5. 1862), č. 146 (24. 6. 1862).

NĚMCOVÁ, Božena et al., 2003–2007. Božena Němcová – Korespondence. 4 sv. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny.

NOSOVSKÝ, Karel, 1927. Knihopisná nauka a vývoj knihkupectví československého. Praha: K. Nosovský.

Od Trstenické stezky: vlastivědný sborník okresu litomyšlského a poličského, 1932. Litomyšl: Redakční sbor, roč. 11, č. 10.

POKORNÁ, Magdaléna, 2009. Josef Němec: neobyčejný muž neobyčejné ženy. Praha: Academia.

PRAŽÁK, Albert; LIŠKUTÍN, Ivo a POLÁK, Karel, 1946. Přátelský kruh Boženy Němcové. Praha: J. Otto.

VITÁK, Antonín Konstantin, 1904. Paměti starého učitele-vlastence, persekucí postiženého. Díl 2. Praha: Fr. A. Urbánek.

Lidové noviny, 1932. Praha, 4. 8. 1932.

Venkov, 1932. Praha, 27. 2. 1932.